Lady Mechanika je spíše decentní dáma, silně háklivá na doteky. Taková – studená drsná bestie 😀
Lady Mechanika je obsahově vydařený komiks s nepříliš povedenou limitovanou edicí.
Jako čtenáře komiksů mne osobně provedení knihy potěšilo. Kniha je velká (formát C4), solidně zpracovaná. Listy nejsou ošizené na slabém papíře. Jedná se podle mne o jednou natíraný (lakovaný) ofset. Papír je tedy už lesklý, ale zase ne zbytečně moc. Navíc je ve slušné gramáži a nebojíte se otáčet listy, jako v knize Zlatá kniha komiksů nebo Velká kniha komiksů. Obrazy působí excelentně. Některé jsou na výšku dvoustrany, takže máte v ruce scénu na C3 formátu (44 × 31 cm).
Spokojenost musím zaměřit i na obsah samotný. Na pěkné porci 168 stran se nachází slušná várka propracovaného děje. Řekl bych, že je to tak akorát k vedení plnohodnotného příběhu. Oproti knize Serpens Levis: Ve smyčkách hada, kde byl děj extra příkrý, jednoduchý a stihl se vejít na pouhých 104 stan. Knihy stojí obě téměř stejně.
Stylově mi kresba ilustrací sedí. Propracovanost postav je výborná, okolí spíše zapadá. Postavy přeci jen tvoří děj. Upřímně ale – pokud bych měl srovnat i toto s nedávno vyšlou knihou Ve smyčkách hada, tak Viola ze zmíněného titulu exceluje v míře vystrčených sexy póz na plné čáře. Je to šovinistické, ale přece i o tom jsou steampunkové hlavní hrdinky s napěchovaným dekoltem a úzkými pruhovanými kalhoty. A v tomto Lady Mechanika trošku pokulhává.
Nebudu knihu hodnotit nějakými procenty. Koupi bych rozhodně doporučil!
Jako nakladatel ale musím zkritizovat limitovanou edici. Není to nic jiného, než hloupý a nejapný marketingový trik. V tomto směru dávám nakladatelství Argo palec dolů! Sám jsem vydal stovky limitovaných knih, takže vím, o čem je řeč. A upřímně – já nechci žít ve světě, kde se používají různá označení jen jako tahák “na nic”, takže napříště nikdo neví, jestli vlastně dostane pod označením nějaké limitované série cokoliv více, než totéž co u série běžné. Argo jde přesně tímto stylem. Limitovaná edice knihy neobsahuje zhola NIC, co běžné vydání. Dokonce i na stránkách nakladatelství jsou obě knihy za stejné peníze. Limitovaná verze má jen odlišnou obálku. To je vše. Ale i ona “limitovaná obálka” působí velmi… divně. Je to jak dívčí vydání, zatímco na běžné verzi je super obrázek sexy steampunkové kočky. Limitovaná edice vyšla v počtu 500 kusů. To je naprosto mimo. Předpokládám, že běžné vydání vyšlo v tisícovém nákladu. Takto se opravdu nic limitovaného nedělá. Samotná kniha ale měla prostor limitovanou verzi vytvořit lepší s minimem snahy. Závěr knihy obsahuje řadu bonusových ilustrací, které mohly být součástí pouze limitované verze. Také mohla mít třeba plátěný hřbet s ražbou. Taková vazba vydrží mnohem déle a je estetičtější. Marshall má plátěný hřbet i na návodu k použití u každého výrobku. Sice by to limitovanou verzi mírně prodražilo, ale vždyť nemusela stát totožné peníze, jako ta běžná. Knihy mohly být také číslované. Sám jsem čísloval první vydání The Liber Times – českou i anglickou verzi, po tisícovce kusů. Dělalo se to sice speciálním samonačítacím razítkem, ale i tak to byla palba na několik večerů. A takto to má být – „limitovaná“ přece není o tom, že vezmu blok z běžného vydání a šoupnu ho do jiných desek! To je opravdu ostudné a velmi nevhodné chování k čtenářům!
